Telegrafický report z cesty: 8 lidí, jedno Maroko, 7 dní, jeden zrušený let, 9 náhradních letenek, 5 letišť, dvě auta,  4 dny na cestování, 1500 km autem.

• Když je v únoru v celé Evropě šílený mráz ze Sibiře do Maroka nejezděte. Místo očekávaných 20 stupňů bude pět.
• Když sněží, nelétejte přes Británii. Připravenost britů na sníh je rovná nule. Odmrazit letadla na odlet trvá tak dlouho, až půlku letů zruší. I to vaše.
• Posádky Ryanairu dostanou zaplaceno teprve při uskutečněném letu. Neletí se = žádné peníze. Přestože jsou 7 hodin v práci a starali se o vás a další lidi v letadle, co nakonec zrušili. Kapitalismus v praxi.
• Za 6 dní jsme stihli Marakéš, Quarzazate, Errachida, Merzouga (duny), Azrou, Fez zajímavosti kolem této cesty.
• V noci je kolem nuly, v horách a v poušti sněží. Maročani nechápou, v poušti sněží jednou cca za 30 let. V sousedním Alžírsku sníh odřízl pár vesnic (Konec světa?).
• Poušť a duny jsem měl vždy spojenou s teplem. Při pěti stupních a silném větru tato představa bere za své.
• Fotky v dunách fotíme jen v tričku, aby nám v ČR v těch holomrazech záviděli. O pár hodin později se fotíme na sněhu a před pravou marockou sjezdovkou.
• Pokud jedete dvěma auty, vysílačky jsou skvělý nápad. Nejužitečnější věc co jsme měli.
• Naopak není dobrý nápad v Marakéši zkoušet projíždět autem kruhový objezd v protisměru. Vyzkoušeno za vás.
• Madina ve Fezu je obří zóna jen pro pěší a je to v ní super. Nakupovat doporučujeme s někým místním, kdo vám vyjedná lepší ceny. My měli společnost Couchsurfera.
•  Jenom pitomce (brity) by napadlo v muslimské zemi fotit nahé akty ženských v barvírně ve Fezu. Velká mela, spousta vyhrožování a po zásluze zatykač.
• Jako v téměř každé zemi mimo Evropu a severní ameriku se zde smlouvá o cenách. Zde však má smlouvání pravidla. Někdo nadhodí cenu, vy můžete říct cca polovinu této částky a potom se cena zvýší max. o třetinu.  Pokud řeknete méně než zhruba polovinu první navržené částky, tak už s vámi nikdo dál nesmlouvá. V Indonésii byl tento poměr klidně i jen 10%. Závěr: první co musíte udělat při vjezdu do nějaké cizí země je zjistit si poměr cen při smlouvání.

Dojmy ze Skotska a Glasgow

Pár krátkých postřehů :

• Umyvadla mají zásadně dva kohoutky, na teplou a studenou zvlášť. Každý na opačném konci umyvadla. Buď se opaříte, nebo vám mrznou prsty. Toto považuji opravdu za zákonně zlý naschvál.... :-(
• Poštovní směrovací číslo znamená naprosto přesné určení polohy. Směrovák "domů" G31 2SQ je platný pro 5 (slovy pět) sousedních domů v jedné ulici :-)
• Pošťačka nemá klíče od domu, takže pokud jí někdo v domě neotevře, tak svou poštu nedostanete. Na obálce pak vidíte nápisy "No entry 10/10/2007", "No entry 12/10/2007" a tak dál. To stejné platí o popelářích; popelnice jsou ve dvoře.
• Křižovatka se přechází na zelenou, která svítí pro všechny směry zaráz. Klidně tak můžete křižovatku přejít přes prostředek na protilehlý roh.

Bali, Jáva a Lombok, 18.7.-24.8.2007

Úvodem

Poprvé jsem o Indonésii slyšel od dvou svých kamarádů někdy v březnu. Zatím to byl vážně jen nápad a nepřišel mi příliš reálný. Přesto jsem si tak nějak v hlavě rezervoval dobu od půlky července do konce srpna. Myšlenka se usadila a já o ní občas přemýšlel. A taky se začal těšit...

Pak jsem dlouho nic moc neřešil, až se čas případného odletu přiblížil. V tu chvíli jsem zjistil, že dvojice mých kamarádů kvůli zdravotním problémům jednoho z nich tam jet nemůže. Já sice už v květnu strávil nějaký čas ve snaze najít nějakého spolucestovatele, ale nikdo vhodný a na tak dlouhou dobu se nenašel. Věra bohužel z mnoha důvodů jet nemohla :-( Rozhodování se smrsklo na dilema jestli jet do Indonésie sám, a nebo nejet vůbec. Takže už stačilo si jenom představit jak budu ten měsíc víceméně sedět doma a měl jsem jasno...

Po rozhodnutí opravdu letět sám mi veškeré nezbytné přípravy na cestu nezaraly víc než týden. Letenku jsem koupil úplně na poslední chvíli 6 dní dopředu, ve stejný den jsem podal pas k vyřízení víz. Hotové vízum z indonéské ambasády mi kamarád vyzved dokonce den před odletem. Totálně utahaný z příprav (= cestovní horečky - jak mi kdosi vtipně diagnostikoval tento stav) odjíždím ve středu 18.7. nočním rozjezdem brněnské MHD na autobus do Vídně.

Praktické informace pro cestu do Indonésie

Pár věcí, které se hodí znát před cestou. V době mojí návštěvy (7-8/2007) a po převodu z CZK na USD či Euro a dále na IDR mě 1.000 indonéských rupií stálo necelé 2,50 kč. 100 tisíc rupií pak 240kč. Moje útraty v Indonésii se pohybovaly kolem 370kč denně, po započtení dárků a nějakých dalších zbytečností asi 400kč denně. Měsíc a půl pobytu v Indonésii pak asi 45.000 Kč. Nežil jsem si ale v žádném luxusu, prostě normálně. Řekl bych standard pro úroveň "baťůžkář". Více naleznete v podrobnějších finančních nákladech na cestu.

Nejlepší doba kdy jet do Indonésie

Nejlepší doba do Indonésie je od června do září, kdy je počasí suché a bez dešťů. Teploty v průměru 26-32C, vhlkost vzduchu 60-90%.

Proč právě Omán?

Při rozmýšlení kam do světa a prohlížení relativně levných letenek (do 15tis. Kč i s poplatky) jsem objevil jméno Muscat, pro mě zcela neznámý název. Muscat, počeštěně Maskat, je hlavním městem Sultanátu Omán. Takže takhle jsem si vybral Omán. Jednoduché. Nic víc v tom nehledejte :-)

Sultanát Omán leží na východě Arabského poloostrova. Sousedí se Saudskou arábií na západě, Spojenými arabskými emiráty na SZ, na severu přes Hormuzskou úžinu s Iránem a na jihu s Jemenem. Země trošku připomíná krajinu z pohádek tisíce a jedné noci. Narozdíl od menších zemí Perského zálivu nabízí příjemné horské scenérie, svěží oázy a netknuté pláže.

Itinerář + mapa naší cesty Ománem

Maskat, Ruwi, Kábusova mešita, dále směrem na východ: gravel směr Sur, Wadi Shab, Wadi Tiwi, Sur, Sur - přístav Dhau, pevnosti Aysha, Ras el Jinz, Al Askharah, Al Kamil, Wadi Bani Khalid, Bidiyah, Wahiba sands, Bidiyah trh, Nizwa mešita, Falaj Dáris, Mešita Bahla, hrad Jabrin, Misfat al Abryeen, Al Hamra domy, Al Buraimi, Dubaj - Creek, centrum města, Burj al Arab, Šardžá, Ras al Khaimach, Khasab, Musandan poloostrov vnitrozemí, Ras al Khaimach, Fudžaira, Al Rustaq trh + pevnost, Nakhal pevnost + okolí, Ayn Thowarah, Sawadi beach

Česky mluvící vesnice v rumunském Banátu

Rozhodli jsme se vyrazit do rumunského Banátu, kraje kde v šesti vesnicích žijí česky mluvící potomci původních českých přistěhovalců. Nakonec nás tam jelo sedm. Celý 10-ti denní pobyt tam vyšel i s cestou, jídlem a pojištěním asi na 4000 kč, takže dovolená je to vskutku velmi výhodná. Další výhodou Banátu je jazyk: česky se bez problémů domluvíte, v rumunských vesnicích je dobré umět pár slovíček rumusky (např. na autostop).

Trasa naší cesty + mapa rumunským Banátem

Prošli jsme tři z celkem šesti českých vesnic v Banátu - Svatou Helenu, Gerník a Rovensko. Vzdálenosti jsou přijatelné, vesnice jsou tak akorát na den příjemné chůze od sebe. Asi nejhezčí z vesnic je Rovensko, které leží v porovnání s ostatími na vysokém hřebenu a je z něj krásný výhled na okolní pole, louky a stráně.

Putování naší osmičlené výpravy po Julských Alpách. Celkem 12 dní strávených v těchto nádherných horách.

Vzhledem k tomu, že téměř všechny chaty v těchto horách jsou zásobeny vrtulníkem, tak i ceny čehokoliv na nich jsou značně vysoké. Je tedy rozumné si vše potřebné vzít s sebou.

Problematický je dále především nedostatek vody v téměř všech vyšších oblastech Julských alp. Řešením je a) vzít hodně vody již zpod hor b) pít vodu k dispozici na chatách určenou jako užitková (nám z ní nic nebylo :-) a nebo c) vodu kupovat. Poslední zmiňovanou možnost jsme nevyužili.